Tak se ze mne stal fotograf na pařezu sedící. Borcům to šlo náramě, v drážkách někerý letěli jak vrata od stodoly utržený. Jiní to zase brali na pohodu - zastavit, vydejchat (=cigárko), pokecat a pádit dál. Klucí pořadatelský na nás ale připravili kulišárnu v podobě extrémě těžký tratě, kde i Hajnej uznal, že to byl masakr. No uznej: dvě zničený kolena, jedna zlomená klíční kost, naražený chodidlo od stupačky, přetrženej řetěz, spálená spojka... Víc jsem už ignoroval a utápěl bolest v pivu.
Za zmínku ještě stojí cesta zpátky do Plzně. 160 kiláků. Jelikož koleno nešlo narovnat, na motorku mě museli kamarádi vysadit a mým úkolem bylo nezastavovat. Řadit jsem musel ve stoje, v sedě jsem zase nohu dával na padák. Hroznej system... Pro jistotu, aby jízda nebyla nudná, jsem před Práglem nabral blbej směr a vzal to přes centrum. A jako malinká třešnička na větší třešničce na dortu byla kontrola policejní hlídkou někde před letištěm. Naštěstí byli klucí v pohodě a nic nepotřebovali, tak jsem konečně moh' vyrazit směr Plzeň, domů pro berle a ortézu (vždy připraven!), mašinu do garáže a hurá na pohotovost. Parádní oslava narozenin :)
