Central Asia 2014 - den 12. [Uzbekistán]

Další den začínáme „broděním“ vyschlý řeky Amu-Darye a pak nás čeká docela brutální offroad pískem. Místama dost na srdíčko, jen-tak-tak vydejchávám dvě krizovky, kdy řídí mašina mě, a ne já jí, jak tomu obvykle bejvá. Pak už rozbitej asfalt, míň rozbitej asfalt a jsme v Chimbau, kde okoušíme tankování z plastovejch kanystrů. Bereme jenom 10 litrů, v Nukusu musí bejt lepší a levnější, řikáme si. Prdlajz. Sehnat v Nukusu benzín je neuvěřitelnej problém. Posílají nás od čerta k ďáblu, až potkáváme maníka, co nám benzín nabízí. Smlouvání proběhlo písemnou formou na zaprášený skla jeho auta. Cena nic moc a kvalita pofiderní. Ale co, lepší než drátem.

Ještě před sháněním benzínu jdeme na jídlo do jedný místní – řekněme – restaurace. Sezení parádní, jídlo super a lidi opět zvědaví. S majitelem probereme všechny témata od ekonomiky přes náboženství po rodinný stavy. Ještě se zastavujeme v internetový kavárně, kterou provozuje mladší bratr majitele restaurace, a zkoušíme hodit nějaký fotky na fejsbuk. Daří se na potřetí – přeci jenom, wokna XP v ruštině, klávesnice v azbuce a osekaný práva uživatele. Poděkujeme, rozloučíme se, zařídíme zmíněnej benzín a už tmy valíme za Nukus hledat bivak. Chvíli tápeme, ale nakonec se svolením jednoho místňáka bivakujeme na jeho louce. Já si ještě při hledání bivaku dávám nechtěně první bláto tohohle tripu a jdeme stavět stany. Během toho se u nás zastavil majitel louky i se stařešinou.

Sotva jsme dostavěli stany a uvařili čaj, přijíždí malý Daewoo a z něj vylejzají dva týpci a že prej jsme v příhraničním pásmu s Turkmenistánem a že to nejde. Tak mu vysvětlujeme co a jak, a najednou je s ním řeč. Dozvídáme se, že sloužil na Libavě, zná Olomouc atd. Ale i přesto, aby dostál svý povinnosti, opsal si naše SPZky, že to po něm možná ráno budou chtít jeho šéfové. Snad nebude problém. A ještě se dozvídáme, že jsem měl kliku, že mě při mým vejletu do bláta nikdo nezastřelil. Okolo uzbecko-turkmenský hranice je na UZ straně 15km široký, hlídaný pásmo. A ještě týpek povídá, že nás nahlásil někdo z místních. Hezky udáníčko za tepla. No co, uvidíme na hranicích, jestli nás pustí ven. Zejtra 500km sprint do Buchary.