Central Asia 2014 - den 13. [Uzbekistán]

Vstávání, balení, pokec s majitelem louky. Všechno ve zrychleným tempu, páč potřebujem vystartovat co nejdřív. Čeká nás dlouhá štreka do Buchary, takže máme zábavu na celej den. Rozbitej asfalt střídá pěkný silnice, čtyřproudovka plynule přechází v tankodrom… Jediný zpestření po cestě je to, že krajina okolo už není jednolitá plocha, ale je mírně zvlněná a objevujou se první kopce.

Bonnyes se na jednej pumpě ptá, jestli mají benzín. Maník se rozesmál a povídá: „Benzín? Ten v Uzbekistánu není!“ A že všechny auta, co na pumpě čekají, jezdí na plyn. Když stavíme na další tankování, dozvídáme se, že sice benzín mají, ale pro změnu jim nejde elektrika a že musíme počkat deset minut, než jí pustí.

Na pumpě se dáváme do řeči s belgickým párem. Jedou se svojí Toytou do Pamíru, kde chtěj navštívit lidi, který tam potkali před dvěma lety, když projížděli Pamír na kolech. V Buchaře nacházíme luxusní hotel, takže se zkoušíme rychle zcivilizovat a jde se na jídlo. Jde s náma i Kosťa, kluk z Jakutsku, co v Uzbekistánu pracuje. Taháme z něj moudra o Rusku a Uzbekistánu. Nemá tu moc kamarádů, tak je za naší společnost rád a dokonce za nás platí útratu.