Dopoledne máme chvilku čas, tak probíhají menší opravy.
Bonnyes náhodou objevuje prasklinu na rámu a zrovna v místě, kde to
rádo u Supertenerek praská. Jelikož mašiny dostaly v Kazoši a Uzbeku
strašný štosy, není se čemu divit. Já pro jistotu rám taky zkouknu, taky
nacházim prasklinu a taky v tom „oblíbeným“ místě. Jako bonus nacházim
další pukanec na podsedlovce, hned za svárem, co mi tam před odjezdem vytvořili
klucí ve Škodovce. Takže je to jasný, bude se vařit.
Bohužel z hotelu nás
vyhnali, že už maj na dnešek plno. Nicméně nám se to podařilo zařídit
znamenitě. Pomohli nám klucí z Čech, spát můžeme v areálu pivovaru. Tam navíc
můžeme mopedy rozebrat a nechat zavařit, a jako bonus bude i kompresor na dofouknutí po přezutí. Bohužel svářeč bude až zejtra, tj. v pondělí, takže musíme všechno pořádně připravit, ať se po svařování ničim nezdržujeme.
Bonnyes opět ladí karbce, nějak blbě mu to jede. Při
opravách slyšim randál, tak se otočim a vidim dva uzbeky, kterejm
z paleťáku spadnul štos palet. Nechávám práce na fichtlu a pobaveně
sleduju, jak okolo toho neštěstí chodí a snaží se palety poskládat. Od kluků
pivovarských se dozvídáme, že pracovní morálka uzbeků je všeobecně na draka a
aby něco udělali, tak nad nima musíš stát s klackem v ruce.
Sládek
Jura nám zajišťuje možnost sprchy. Tyvole, to byl punk! Tmavá místnost, jenom
malinký vokýnko u stropu, světlo žádný. Ze zdi kouká shluk trubek různech
průměrů, na nich dva otočný kohouty – jeden na regulaci teplý vody, druhej na
vodu studenou. Horká voda jde regulovat jenom binárním systémem teče/neteče,
takže jsem hned opařenej. Po spuštění tohohle stroje na vodu se celej systém
trubek začne třást, vydávat zvuky jak z hororu a v náhodných
intervalech chrlit vodu. Hajzly jsou už jenom turecký, ale jsme zvyklí. Večer na jedno do
putyky, druhý s sebou k mopedům a spát. Dneska poprvý pod širákem.
Žádné komentáře:
Okomentovat