Spalo se nádherně - řeka hučela, vítr foukal jenom lehce a
žádný „zvířátko pro každý den“ mě nepokousalo. M41 je napůl asfalt a napůl
štěrk. Jede to pěkně, jen obrovský stáda ovcí a koz jdoucí na pastvu nás brzdí
v letu. Přijíždíme k odbočce do GBAO, je tu policejní post. Tady
potkáváme německý pár cyklistů, které vrátili, že je Pamír uzavřen. Hmh…, takže
fakt je neprůjezdnej. No nic, my chceme na Karamyk… Aha, ten prej je zavřenej
taky. Co teď?
Volám na konzulát v Astaně (společný pro KZ a KG), tam ale nemají
aktuální info. Ještě zkouším cestovní agenturu v Dušanbe, tam se dozvídám,
že jediná možnost, jak se dostat do Kyrgoše, je přejít na severu Tádžikistánu.
Rychlá domluva a obracíme to zpátky na Dušanbe. Ještě pár fotek s kolegy-cyklisty
z Říše a valíme. Začíná poprchávat, naštěstí jenom krátká přeháňka.
Offroad je parádní, jenom zase ty ovce/kozy to kazí.
Před Dušanbe dáváme gábl.
Fox s Lachtanem jedou do centra (vařit nosiče resp. koupit zrcátko), já
s Bonnyesem máme na starosti najít bydlení. Úkolu jsme se zhostili
s bravurou, první hodinu jsme prochrápali. Cestou ještě kupujeme vodu,
sušenky a chleba.
Dostávají nás místní policajti: přes všechna varování, které
jsme na cestě dostali, jsou absolutně v pohodě. První hlídka mastí karty
na dělícím pásu, druhá nám mává, když na 40ce jedeme 90. Korunu tomu nasazujou
maníci na mýtnej bráně. Nejdřív „odkuda?“, pak na sebe hulákají „Praga, Praga“
a nakonec ohýbají závoru, abysme mohli bezplatně project. Spaní bude
v komplexu s bazénem, dáme zopár piv, šašlik se salátem, Lachtan
opravuje zrcátko a – jelikož jsme na cestě už dlouho – řešíme ženský. Místní i
ty český/slovenský.
Žádné komentáře:
Okomentovat