Použiju slova pana Komárka: „Chčije a chčije.“ Padají provazce
vody. Hadry, který jsme večer rozvěsili na usušení, jsou durch a žádnej náznak
zlepšení počasí viditelnej neni. Navíc pan domácí nás natáhnul, že prej snídaně
není v ceně „komnaty“, ikdyž večer tvrdil něco jinýho. Syčák…
Sbalit, vlítnout
do nepromoků a nabíráme směr Anzob tunel. Motorkám se moc nechce, my cítíme,
jak nám vlhne oblečení. Přichází tunel, zase punk jako k*áva. Smrad, kravál,
louže že bys Kamaz schoval… Nahoře je celejch 7°C a chčije a chčije. Po průtrži
se na silnici sype kamení takovým způsobem, že místama to je jenom stěží
průjezdný, kolikrát sesuvy i vidime a ujíždíme před nima. Šutry na cestě jsou
velikosti medicimbalu. Do toho samozřejmě déšť, kosa, protijedoucí kamazy,
v pravo svislá stěna nahoru, vlevo rokle i s rozbitým čínským
shackmanem. Lachtan použil v SMS označení „hardcore“, Bonnyesovo nejpoužívanější
slovo bylo „typí*o.“
Zdoláváme i druhý sedlo, ale chčije pořád. Až po sestupu
k 1200m.n.m. se počasí lepší a začínáme osychat. Já ještě naposled fotím
v dálce Pamír, Bonnyes rozebírá rozetou fotoaparát. Dopřejeme mu důstojnou
smrt, zakopem ho v horách. Stavíme na šašlik kousek za Khojandem. Majitel šašlikárny
se jmenuje Gafur. Jelikož se blíží nepěkná bouřka, domlouváme se
s Gafurem, že u něj na zahradě budeme bivakovat. Nemá s tím problém,
naopak se o nás úžasně stará. My sušíme hadry, co nám zvlhly, a řešíme, jak
zejtra, kam a kudy doject. Na dobrou noc pucujeme piváky.
Žádné komentáře:
Okomentovat