sobota 31. května 2014

Central Asia 2014 - den 21. [Tádžikistán, Kyrgyzstán]

Loučíme se s Gafurem, fotíme se s jeho ženama a dcerama a vyrážíme na Isfaru. Za Isfarou by měl bejt přechod do Kyrgoše. Najít se nám ho daří až na podruhý. Poprvý jsme si zajeli asi 16km, správná cesta vede pěšinou mezi barákama. Na celnici jsme všehovšudy strávili 1 hodinu, žádný problémy ani na výstupu z Tádžiku, ani na vstupu do Kyrgoše.

První problém se vyskytnul na hranicích uzbecký enklávy, že prej turisti neprojdou. Ještě chvíli se snažíme překecat kluky kyrgyzstánský, ale žádnej výsledek. Takže se vracíme do Batkenu a hledáme novou cestu, která by měla vést do města Oš. Nová cesta ještě není komplet, takže prvních 10 km krosíme po šotolině. Pak už je asfalt parádní a my letíme kyrgyzskou krajinou.


Stavíme se na čaj, ale šéf čajchany (nebo kdo to vlastně byl) je natolik zvědavej na naše výdělky, že rychle dopíjíme, platíme a jedem dál. V Oši jedeme okolo monstrózní sochy soudruha Lenina. A prej že je v Ječný!

Jelikož se rychle stmívá, zkoušíme hledat bydlení. První pokus končí neúspěchem v podobě plotu na konci vsi, druhej je ale parádní. Sjíždíme do pískovny a s hlídačem domlouváme, že tu přechrápeme. Maník není proti, a tak míjíme fadromu nakládající písek na Kamaz, kličkujeme mezi krávama a stavíme stany vedle transformátoru. Pěkně hučí, sem-tam zabublá. Láďa znovu schazuje nádrž a řeší karbce. Nachází drážky na jehlách, snad je to příčina jeho (a asi i mejch) problémů s netáhnoucí mašinou. Držim mu palce, dopíjím čaj, tancuju v kravích hovnech a za tónů Královny noci jdu chrápat.

Žádné komentáře:

Okomentovat