Dnešní cíl je dobít Stalingrad. Vstáváme asi v sedum
s tím, že nás čeká přibližně 400km do Volgogradu, pak nějaká prohlídka
(Lachtanovo program) a potom přesun za město. Piece of cake…
Hovno! Kilometry sice utíkají, ale před Volgogradem to
začíná houstnout (doprava), a tak se mrdáme městem vstříc Mamájevově mohyle
(Matka Rus volá). Musím říct, že to za to stálo, je to socha jako kráva a je
monstrózní. Lachtan k tomu vypráví historii bitvy o Stalingrad a my čumíme
a hltáme každý jeho slovo.
Další bod v navigaci – muzeum bitvy o Stalingrad. Nebyli
jsme uvnitř a i tak (s pomocí Lachtanovo líčení historie) mam pocit, že bych se
v tomhle městě v tý době nerad vyskytoval.
Všechno bohužel kazilo příšerný vedro, navíc se nám daří
uvíznout v koloně. Naštěstí… Ne, NAŠTĚSTÍ potkáváme lokálního šoféra, který
nás přes sídliště protáhl až k samému začátku kolony a tam nás vecpal do
tý největší vřavy, kde se na dvaceti metrech sbíhá šest pruhů v jeden.
Doprava v Rusku je prostě jiná a člověka to udiví. Teda, dokud si nezvykne
– to pak jezdí jako prase taky. Vozovka široká sedum metrů? Nevadí, vytvoříme
si pět pruhů… Pecka.
Po cestě dáváme šašlik, Lachtan k tomu přidává další
porci historie bitvy o Stalingrad a Fox provádí pod hadicí základní hygienu.
V šašlikárně neexistuje komín a že je eternit hořlavej, to neví nebo je to
nezajímá.
Bydlení nacházíme u Volhy (tyvole, to je šířka!),
kupujeme piva a hodnotíme zájezd. Zatím pohoda, snad to tak bude i dál. Pic.
Žádné komentáře:
Okomentovat