Ke snídani ovesná kaše, chleba s máslem a poslední zbytek
kafe z celýho hotelu. Naposled na dlouhou dobu civilizovaně vys*at, umejt
a sbalit. Já ještě kontroluju brzdu na zadku a zjišťuju, že je bez tlaku. Tak
rozebrat pumpu a hledat problém. S*ali jsme se s tim až do dvou odpol a
ani neslíbila. Nezbejvá, než to sbalit a posunout se dál. Cestou vidíme dost velký
množství rozs*ačkovanejch syslů, co nestihli přeběhnout vozovku včas.
Samozřejmě potkáváme i nějaký živý, jak se líně válí u cesty a čumí na nás. Pak
standardní počet velbloudů, krav, koní, ovcí a koz, dost z nich překáželo
provozu.
Cestou stavíme u pár čajchan, ale musí se tam zouvat, tak
to v jejich zájmu neriskujem a stavíme v šašlikárně kousek před Beyneu.
Polívka super, ale hlavní chod se topí v omastku. Připomíná mi to Rumunsko
před třema lety (v mastnotě tenkrát plavala i samotná mastnota). V Beyneu
koupíme vodu a pivo a už to hrnem za město najít bydlení. Silnice stojí za
vyližzadek, tak to berem po vyjetej cestě, která lemuje silnici. „Silnice“ je
panelová, místy ještě pokrytá asfaltem, čumí z ní kari síť a vlastně bych
to ani silnicí nenazýval. Na konci města začíná lepší asfalt, tak se to dá
drobet valit.
Bydlíme ve stepi, kde fouká tak silnej vítr, že co uletí, nedoběhneš. Dáme pár piv a jdem chrápat. Zejtra vstávání brzo, musím něco provést s tou proklatou zadní brzdou. Jak fouká silnej vítr, máme všechno od písku a to i včetně vnitřku stanů. Okolo nás běhají „zvířátka pro každý den“, ty šikovnější i ve stanech. Trošku nás vyplašila solifuga, která se nám motala pod nohama a nakonec se mi uhnízdila na předním kole. Pak utekla neznámo kam. Snad ji nemam ve spacáku. Boty jsem radši pověsil na zrcátka.
Žádné komentáře:
Okomentovat