Central Asia 2014 - den 40. [CZ]

Po probuzení fotíme všechny možný škody na motocyklech a zjišťujem, že je toho fakt hodně. Musíme bejt holkám vděčný, že nás dovezly tak daleko a hlavně nás dokázaly i vrátit domů. Poslední společný foto (bohužel bez Lachtana) a nepříjemný loučení. Dál už jede každej sám. Pánové, bylo mi ctí s Vámi zažít tenhle punkovej zájezd!

Cestou domů to valim po D1. Na jednom odpočívadle si mě odchytnou slovenský kamioňáci, odkud prej jedu, že jsem tak nabalenej. A tak jim asi čtvrt hodiny vyprávim, kde jsme to byli a co jsme tam viděli. Sotva klucí odjedou, staví u mě další chlápcí a zase odkud že jedu. S úsměvem si vzpomenu na to středoazijský 'atkuda'. Tak další čtvrt hodinka vyprávění. Ale nevadí mi to, na podobný vyptávání jsem už zvyklej a líčení zážitků si užívám.

Zároveň si uvědomuju, že tohle nebyla jen tak obyčejná dovolená, jakou má člověk každej rok. Vim, že na tohle budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Na všechny ty země, co jsme navštívili. Na lidi, co jsme potkali. Problémy, který jsme řešili. Bohužel, jsem na tom stejně jako každej jinej chlap. A sice, že životní sny jsou od toho, aby se plnily a nahrazovaly je sny jiný. V hlavách už totiž máme další plány…

Závěrem bych ještě rád poděkoval všem, co nás podpořili - naše rodiny, přátelé, kamarádi. Nesmím ani opomenout sponzory, kteří nám pomohli cestu uskutečnit:

SuperTenere.cz – naše motorodina

Moravia Contact – vybavení víz

K2 Moto – pístní sada pro Foxe

S-Gear – expediční jídlo.

Dík patří i redakci časopisu Motoroute a webu Motorkáři.cz.

Central Asia 2014 - den 39. [Polsko, CZ]

Posnídáme, sbalíme se, rozloučíme s paní domácí (pan domácí už od čtyř od rána rozváží pečivo) a jedem směrem do Čech. Píše Lachtan, že zastavil u známýho na chalupě kousek od Těšína a ať se stavíme. Bohužel my jedem přes Ostravu a byla by to pro nás zajížďka, tak jedem domů bez Lachtana.

Jsme na čáře. Po cca 14.000km jsme opět v ČR. Fotíme se u značky Česká Republika. Bonnyes zjišťuje, že jeho přední plášť by už cestu domů nevydržel, tak narychlo sháníme někoho, kdo by nám dal něco na dojezd. Zachraňuje nás kolega Metyl, který bydlí poblíž Prostějova a slíbil nám jetou E-07 za to, že mu na předek hodíme novej plášť. Pro nás to není problém a tak máme za 15 minut přezuto.

Metyl nám ještě doporučil kemp kousek odtud, tak tam jedem. Rychle se ubytujem, umejem a utíkáme na pivo. Sedáme si k páru, kterej je tam taky na mašině, a vyprávíme zážitky z cesty. Když pár odjede, zůstáváme sami tři u stolu a hodnotíme zájezd. Ikdyž to byl neskutečnej a nádhernej zájezd, pocity jsou smíšený, tak to radši spláchnem pár pivkama, k tomu nějakej panák a jdem chrápat.

Central Asia 2014 - den 38. [Bělorusko, Polsko]

Tradiční rituál – nasnídat, vys*at, sbalit. V libovolným pořadí. Při všech třech činnostech nás opět zmastili komáři. Cestou od bivaku na silnici chytam kufrem o cihly schovaný v trávě a mám co dělat, abych se neschoval i s motorkou do lesa. Běloruská příroda je krásná, všude zeleno, trasa není nijak navigačně složitá (na 600km dvě odbočky), tak to utíká. K obědu máme kapustovou polívku a řízek s chlebem.

Lachtan se rozhod pašovat do ČR cigára, Bonnyes s Foxem se nakazili a taky berou 'kartáč'. Za benzín utrácíme poslední šušně, na oplátku je nám na pumpě obsluhou nabízeno štěně, kterejch se motá mezi autama několik. Na konci Brestu nám Fox nabízí posledních 1000 běloruskejch peněz. Bonnyes je trhá a já je strkam Foxovi do vejfuku. Ještě že nás pan Lukašenko neviděl. Radši jedem na hranice.

Běloruská strana – fronta, pak čekání na doklady. Polská strana – menší fronta, stejné čekání na doklady a já jsem za odměnu poslanej na kontrolu vozidla a zavazadel. Před halou čekám asi 10 minut, pak si mě zavolají i s fichtlem dovnitř. Tam už stojí dva Volkswageny rozebraný na atomy. První dotaz: Vezeš cigára? Nevezu. Tak prej vyndat věci. Otevřu kufry, s nehranou nechutí z nich vytáhnu jednu tašku a blbě se ptam, jestli jako všechno ven. Odpověď: „Počkej, za chvíli přijde kolega.“ Celník zmizel do dveří, kam před chvílí i ostatní celníci, a nic se neděje. Dávám se do řeči s jedním z řidičů rozebranýho VW. Prej pašujou cíga a náhodou byl vylosovanej ke kontrole. To se prej občas stává a patří to k životu.

Po dalších deseti minutách přichází celník a prej že kontrola mejch zavazadel je u konce. A to ani pořádně nezačala. Samou radostí odjíždím z haly bez helmy. Polští řidiči jsou ukázněný, cesty lepší než v Bělorusku, tak to odsejpá. Ztrácíme Lachtana, tak hledáme bydlení bez něj. Lachtan píše, že je asi 30km od nás, ale opačným směrem, než bysme potřebovali. My budem bydlet na zahradě rodinnýho domku místního pekaře Piotra. Nijak Piotra neznáme, jenom jsme se ho zeptali, jestli se tu někde dá přespat. A on prej, že u něj na zahradě můžeme. Pěknej barák, krásná zahrada, nádhera.

Central Asia 2014 - den 37. [Rusko, Bělorusko]

Z ranního vys*ání se stává boj o přežití, komáři nás pojezdili všude. Fakt všude. Je zataženo, ale neprší. Snad to vydrží. Utrácíme poslední ruský rubly a překračujem čáru do Běloruska. Opět žádná kontrola ani zastavení? Paráda.

Před městem Gomel stavíme, potřebujem rozstřelit dolary na místní šušně. Chybělo málo a mohli jsme bejt milionáři. Oběd dáváme v jakejsi závodní jídelně. Pelmeni, kotlet s hranolkama – celkem dobrý. Bonnyes dostává pusu od kolemjdoucí pani. Tiše mu závidíme, už jsme na cestě fakt dlouho. Peníze měníme v bance, která na první pohled vypadá jako kotelna.

Trochu se ztrácíme u Gomelu, ale Bonnyes nás neomylně vyved na obchvat. V podvečer stavíme na nákup v Kalinkaviči a potkáváme se se Sašou, co Lachtanovi pomáhal cestou do Ruska dát fichtla do pucu. Navštěvujeme místo Lachtanovo nouzovýho přistání, hledáme držák navigace a pořizujem fotky křivý silnice, která za to všchno může. Bydlení hledáme na Sašovo doporučení u rybníka vedle mostu. Mraky komárů a hnědá voda, i tak ale slušný, 2-. Jsem tuhej, jdu na kutě.

Central Asia 2014 - den 36. [Rusko]

…a držku na rozmázlým jílu hází ráno i Lachtan. Teda, moped mu jenom upadnul na místě, žádná brutální mrcha. Hlína je pořádně namoklá, tak všichni driftujeme k silnici. Dnešní program je jednoduchej: ject co to půjde. A tak se ze dne stává pořádná šichta.

Ale i nějaká ta zábava proběhla. Například nákupák v Kursku - sotva jsme píchli mopedy pod přístřešek, začalo chcát. Místního pomahače úkolujeme hlídáním našich skvostů a vtrháváme do hypermaretu pro potravu. Bonnyes nejdřív svou brilantní ruštinou (=používá češtinu, ale křičí) objednává kuřecí křídla a hranolky ohřátý v mikrovlnce (vítejte v civilizaci), aby pak týmž jazykem poslal do p*dele holku na kase, která nebyla štont pochopit, že po ní Bonnyes chce igelitku. Co jsme uvnitř nakoupili, venku sežereme. Jsme za exoty. Přestalo pršet, jedeme dál.

   

Nebo třeba offroad vložka - omylem jsme odbočili na nájezd, ale zavčasu to zjistili, tak jsme přes mez krosili zpátky na správnou silnici. Anebo město Orel - nejdřív návštěva nákupáku za účelem vys*at se, pak disco v podzemní garáži tamtéž a na závěr streetfighter show v podání jednoho místního borce. Kawa 636 v hodně radikální úpravě (3 zadní třmeny). Ale uměl to, klobouk dolů. Bydlíme v lese na rozcestí, dokonce i stolek s lavičkama máme. V noci Lachtan slyší nějaký opakující se průmyslový zvuky. A to večer nic nepil.

Central Asia 2014 - den 35. [Rusko]

Máme větší či menší kocoviny, tak vyrážíme až okolo čtvrt na dvanáct. Nakupujem v magazínu, loučíme se s recepční a Fox nás vede za město směrem na Voroněž. Potřebujem uject co nejvíc kiláků, tak celej den dřepíme na mopedech, tankujem ropu, snažíme se neusnout za volantem a na nerovnostech si udržet chrup v pořádku. Ze skorojasna se stává zataženo s přeháňkami, takže jakmile uschnem, začíná pršet. Nějak se mi sere navigace, zasekává se. Radši myslim na příjemnější věci, jako třeba jestli se ještě někdy přijedu podívat do Papa’s v Saratovu.

Před Voroněží je kolona, tak to objíždíme pangejtem. Zapadající slunce a mokrá vozovka nesnesitelně oslňujou. Bydlení hledáme za Voroněží, odbočujem z hlavní k lesu. Bonnyes chvíli tancuje na blátě a ve finále odkládá fichtla nohama vzhůru. Při výjezdu na asfalt odkládám fichtla já. Zkoušíme najít bydlení na radarový základně, ale smůla. Zkoušíme to vedle u lesa, krmím Lachtana blátem. Místo není špatný, ale je tu drobet musor, tak kloužem jinam. Nacházíme pěknou 2, ale bordel okolo z toho dělá 3. Sotva postavíme paljátky, začíná chcát. Zalejzáme do stanu a já si uvnitř stanu na vařiči vyrábim polívku a čaj. Už na tyhle písmena přes padající víka nevidim, jdu chrápat. Pic. Jó, abych nezapomněl, Fox taky cestou k bivaku odložil fichtla…

Central Asia 2014 - den 34. [Rusko]

Budíček po šestej a jde se remontovat. Vyndat zadní kolo, zout pryž, vyndat duši. Zevnitř ráfku to vypadá všeljak, jenom ne dobře. Lehce to pofackuju kouzelnou stříbrnou páskou a je to cajk. S Bonnyesovo pomocí vyrábíme z drátů do předního kola dráty do zadního kola. Řešení jak z „A je to…“ křížený „MacGyverem“, ale účel to plní a i pesimista Lachtan mění názor a s řešením souhlasí a předpovídá nejedno T.K.C. Fox to pro jistotu fotí. Teď to dát do kupy. Tradiční porod v podobě nazouvání Dakarky se nekoná, povedlo se elegantně a dělám si rekord v jejím nazouvání: asi 3 minuty a jenom dvě ku*vy při tom prolítly. Ještě sbalit bejvák a nažrat se.

Začíná lehce pršet. Nacházím prasklej nosič, Bonnyes – i přes přísnej zákaz – kouká na rám a nachází prasklinu. Přesně za svárem ze Samarkandu. Jedem to vařit, u svárky ještě nacházim prasklej rám i na druhý straně. Svářeč nepoužívá rukavice ani kuklu, zrak si zakrejvá rukou, takže i díky tomu svár vypadá, jak kdyby to oslintala vlaštovka. Snad to bude držet. Ještě vyměnim pojistku, protože je nějaká zdeformovaná teplem a jedem do café. Tam krmíme kočku kostma z polívky. Začíná pršet a ten den už nepřestane. Dojíždíme k Saratovu, na pumpě berem ropu a potkáváme lokálního motorkáře (Africa Twin), toho času šofér Kamazu.

Míříme do města Saratov hledat hotel. To se daří asi až po hodině, ale je pěknej. No a taky drahej: 45$. Po očistě vyrážíme na jídlo a pití. Ve městě/na prospektu jsou mraky pěknejch bab. Dáváme pivo Kozel a pizzu - podle obsluhy je prej velká, ale všichni po ní máme pořád hlad. Tak nahazujeme plán, že to dožerem ještě jednim pivem v Irish pubu Papa’s a… V Papa’s jsme se zasekli - putyka byla plná nádhernejch ženskejch. Nojo, přeci jenom jsme na cestě už nějakej ten pátek… Dáváme se do řeči s místníma, přejeme vše nej jedný rusce k 25. narozeninám, samozřejmě česky, čumíme na fotbal (MS 2014, Španělsko - Holandsko), pijem pivo za 300 rublů (200 korun)… Lera a Káča jsou fajn holky, měníme si kontakty, berem tágo a jedeme bydlet. Do pelechu lezu okolo čtvrtý, se spícím Foxem svedu boj o deku a padám do komatu.

Central Asia 2014 - den 33. [Kazachstán, Rusko]

Probouzím se v domnění, že prší, jenže není to zvuk kapek dopadajících na stan, ale mrak mušek, který se dobejvaj do stanu, a druhej mrak mušek mířících opačným směrem. Fofrem sbalit, nasnídat a pryč vocaď. Cesta na hranice je špatná, tak jedem vedle po louce, kde jsou vyjetý koleje, ale nedrncá to a dá se letět i 120. Na hranice přijíždíme okolo desátý. Ze začátku to utíká rychle, ale v poslední budce kočka zjišťuje, že nemáme v migrační kartě potvrzení o registraci. Tu jsme si měli zařídit do pěti dní pobytu v Kazoši, bohužel jsme to nevěděli, tak nás teď čeká „štráf“ (pokuta) 18.250 tenge, přibližně 100 dolarů. Po asi 2 hodinách jsme konečně venku z Kazoše, ruská strana je hotová za čtvrt hoďky.

Za čárou potkáváme dva kluky na baworácích z Maďarska, jedou z Číny, resp. z hranic s Čínou. Chtěli se podívat do Číny, ale během jejich cesty z Maďarska číňani zdražili kauci na vozidlo i poplatek za vstup na cca 4x víc. Tak se klucí na hranicíh s Čínou otočili a jedou domů. Cestou platili 2 pokuty, celkem za víc než 500 dolarů. Motorky mají taky po menších apgrejdech - utrženej kus bloku motoru pro uchycení k rámu, špatně fungující benzínový čerpadlo… Jo, Východ holt neodpouští ani drahejm strojům.

Něco mi mlátí na mašině.
Upadá mi zadní brzdovej třmen.
Už mi nic nemlátí na mašině.
Ušetřím zabrzdový desky.

Stavíme ve městečku podojit bankomat a hned se stáváme středem zájmu místní mládeže. Pro tu modrovokou holku se sem za 10 let vrátim, bude z ní pěkná ženská. Bivakujem u rybníka. Zjišťuju 4 prasklý dráty v kole. Bonnyes nachází ještě jeden. Takže třmen při výstupu useknul 5 drátů, než se odporoučel do škarpy. Ráno to zkusíme nějak opravit, teď už se stmívá. Zabiju hovězí konzervu s koněm na etiketě. Kontroluju dráty od dobíjení, blbě to dobíjí. Chybu nenacházim, tak jdu chrápat.

Central Asia 2014 - den 32. [Kazachstán]

Vstávam a drobet mě tlačí hlava. Po sprše kocovina ustupuje, tak posnídáme a balíme se. Ještě zajíždíme do Kol Avta, obrovskýho bazaru s autopříslušenstvím. Bonnyes potřebuje ještě jeden litr oleje a taky kupujem sprej na řetěz. A když už tu jsme, kupuju si ještě samolepku Kazoše, kterou jsem už cestou do UZ koupil nám všem, všichni si jí nalepili, ale já jí ztratil. Asi vítr jí odfouk. Taky vybíráme poslední tenge, kupujeme jídlo a pití a jedem se rozloučit za Natou k ní do práce. Loučení nemam rád, je to pro mě vždycky hroznej moment. A zvlášť tady v Aktobe, kde nás Nata po jednom večeru bere jako starý známý. Je to prostě další skvělej člověk, kterýho jsem měl možnost poznat. Takže poslední foto, pusu, obejmout a jedem, nebo budu brečet. U kruháče na výpadovce z Aktobe směr Oralsk ještě letmo zkouknu letadla vystavěný za plotem, naberem ropu a už zase polykáme kilometry.

Krajina se opět mění, teď už konečně máme okolo sebe zeleno a i sem-tam nějakej ten kopec. Chrápání budem mít u řeky. Z původního 2- se postupně dostáváme na konečnejch 4-. Že voda je hnus fialovej a všude bodlák, to bych přežil, ale tyvole těch much! Mraky mrňavejch mušek, který vlezou do ucha nebo nosu, nedá se před nima schovat, nic proti nim nepomáhá… Zdatně jim sekundovali komáři. Bonnyes osvobozuje koně, kterýmu domorodci svázali nohy, aby nemoh utéct daleko. Bohužel ani nemoh pořádně chodit. Mouchy nás pojezdily hrozným způsobem, tak jdem radši spát, ve stanu je jich o něco míň než venku.

Central Asia 2014 - den 31. [Kazachstán]

Drobet adrenalinu hned po ránu – výjezd z dunovýho pole. Lachtanovi upad moped, jinak bez problémů. Na prvním tankování se všichni kromě mě nasírají na obsluhu: pumpař, jakmile uvidí v hrdle nádrže šplouchat benzín, vypíná stojan a nechápe, že ještě chceme několikrát motorkou zatřást, z nádrže vyhnat vzduchový bubliny a benzín pořádně skládat. Jako jo, napoprvý to pochopim, nezná to. Ale tyvole, po třetí a furt nic?! Pořád to vypíná. Já to dělám fikaně, hrdlo nádrže zakrejvam rukou, takže i když se snaží čučet a natahuje krk jak žirafa, vidí kulový a já naskládam benzín až po hrdlo, bez nadávek a s úsměvem.

Valíme to jednotvárnou krajinou, kde nic, ale fakt nic není. Už chci odsud. Stavíme ve městě pro nějaký jedlo v magazínu a sotva chcípnem fichtly, je u nás obecní opilec. Jé, a jak ten byl neodbytnej! Zachránila nás jedna místní pani, která ho drapala a odtáhla pryč. Radši fofrem jedem dál. Na další pumpě se dáváme do řeči s maníkem, co byl za sojuzu v ČSSR, že prej osvoboditel. Stejně tak jako on, málokdo je schopnej pochopit, že v osumašedesátým nebyl nikdo z nich osvoboditel, ale okupant. Všichni pořád věří propagandě.

Konečně Aktobe! Jako první hledáme bydlení. To se přes menší bloudění daří a my se tak můžem zase v klidu vysrat a umejt. Taky potřebujem rozstřelit nějaký prachy a koupit olej na dolití. Stavíme se na kafe, ale podnik je až moc nóbl, hlavně cenama, tak dopíjíme a jedem hledat redakci týdeníku Diapazon. Od mého kamaráda a cestovatele Standy Tikala jsem dostal úkol - předat dárek jeho kamarádce, Natálii. Když jel Standa před lety s přáteli přes Aktobe, Natalia s ním a jeho kumpány udělala rozhovor pro Diapazon, pomohla jim sehnat bydlení a provedla je městem. Kluci o cestě vyrobili DVD a to jsem měl Natálce předat.

Nata toho hned využívá a dělá s námi rozhovor, že prej budem v novinách. Taky přichází její kolega Yaroslav, tak je oba berem na mopedy, odvezem je k nám na hostel, hodíme se do gala a jdeme se mrknout do města a zkusit sehnat něco k jídlu. A hlavně k pití. Jelikož máme dobrej čas, můžem si drobet vyhodit z kopejtka. Nata s Yardou nás provází městem, zažíváme i jízdu městskou hromadnou dopravou. Sedáme si na zadní čtyřsedadlo, které je oproti ostatním vyvýšené, a jsme za exoty.

Stavíme u šašlikárny, už nás tu čeká Natálky kamarád Saša. Dáváme pivo Praga, maso, pivo, pivo… Do toho debatujem o naší cestě, o Kazachstánu, o životě… Přichází Irina, Naty kolegyně z Diapazonu. Okolo půlnoci už nám nechtějí nalejt, tak berem petky s pivem a jde se k nám na hostel. Na baráku máme pěknou afterpárty. Holky se snaží uvařit pelmeně, ale sporák je proti. Asi ve čtyři ráno seanci rozpouštíme, holky ráno musí vstávat do raboty. Tak to jim nezávidim. Spát jdu až za regulérního světla, ještě před tím ale dojíždím polosyrový pelmeně.

Central Asia 2014 - den 30. [Kazachstán]

Obloha vymetená, všechno suchý včetně stanů. Balíme a přes zákaz vjezdu vjíždíme na nově postavenej asfalt. O kousek dál už rozestavěná silnice definitivně končí, pokračuje už jenom ta pěkná. I přes náčelníkovo (Foxovo) předpověď jedeme opět proti větru. Krajina okolo je pořád stejná – step, písek, sem-tam velbloud nebo kůň, jinak nic. Silnice je perfektní, tak se snažíme urvat kilometry, co to jde.

Projíždíme okolo Bajkonuru, ale ze silnice není téměř nic vidět, jenom pár satelitů (parabol) a v dálce něco jako odpalovací rampy, ale mohly to bejt klidně sloupy s elektrikou. Město Aralsk míjíme, páč Bonnyes s Lachtanem přejeli odbočku a já s Foxem jsme je dojeli až za 50km a vracet se nám nechtělo. Od anglánů, co jsme je potkali včera, jsme se dozvěděli, že rezatý lodě jsou až asi 70km od města, takže by jsme si dost zajeli. A navíc jsme je už viděli v Uzbeku.

Letíme dál, tankujem u hodně pofiderní stajánky. Stojan neexistuje, benzín jede ze sudu do plastovejch 10l kanystrů a z nich přes PETku a silonky do bandasek. Na dně kanystru je pěknej bordel. Jsem zvědavej, co to pro nás šéf namíchal. Kéžby aspoň 80ka a bez vody. Bonnyes chce probrat ze stereotypu Lachtana a tak mu dává zadním kolem nažrat prachu. To zase byly výrazy...

Ačkoliv jsme plánovali přespat poblíž řeky Uzgen, budem bydlet v dunovým poli. Cestou k bivaku v hlubokým písku odkládam mopeda, naštěstí v nulovej rychlosti. To byla vlastně i příčina držkopádu. Chrápat jdeme asi v jedenáct místního času, ale venku je pořád drobet světlo. A ku*evsky tu žerou hmyzáci. Jsou jich tu mraky. A mraky jsou tu hlavně kobylek, nebo co že to vlastně je za „zvířátko pro dnešní den“.

Central Asia 2014 - den 29. [Kazachstán]

Bonnyes dostává budíček od vožralýho Kazacha, kterej sem přijel s kámošema zapít jeho 31. narozky a nový auto. Budil ho klepáním na hlavu. To bylo kurev! Naštěstí kazaši měli dost, takže rychle vytuhli a my se mohli v klidu vyspat z kocoviny. Přijel se na nás podívat místní kluk, přijel na koni, oblečenej do módních jeansů, telefon HTC. Nebo jeho věrná kopie. Čínská kopie kopie. Lachtan se fotí na koni, kluka fotíme na Lachtanovo fichtlu. Já nemůžu nastartovat, tlačíme. Stavíme se pro benzín a vodu, na Lachtanovo fichtl si usedá pěkná baba s pěknejma… řekněme, očima. Fotíme si jí. Jedem po čtyřproudovce, tak to kulíme 120. A nepochopíš, v rychlým pruhu se pasou koně.

Brzdíme na oběd a hned přijde žebrák a natahuje ruku. Bonnyes ho vyp*čoval hodně rychle. Obsluha tragická, navíc se Bonnyes znova na*írá při placení - holky si místo kasírování hrajou s telefonama. V Kyzyl-Ordě vybíráme těngy a jedem dál. Začíná offroad. Údajně 50km. Nejdřív vyjetý koleje v asfaltu, pak asfalt končí a dál je štěrk nebo feš-feš. Neskutečnej pohled na kamiony, jak se tímhle bordelem proplejtaj.

Potkáváme dva kluky z Británie, jedou na mašinách do Magadanu. Jednomu z nich ukradli v Kyjevě mašinu (Suzuki DRZ-400), tak si koupil nějakou čínskou jebku, X-Ranger. O kousek dál stavíme u mostu, že pod nim přečkáme bouřku. Staví u nás dva srbové na baworech. Masňáci touratešácký :) Zapršelo a z tragickýho feš-feše se stává ještě tragičtější bláto. Pro nás žádnej extra problém, stačí nezpomalovat, ale chudáci kamioňáci. Nechtěl bych z bláta vyprošťovat naložený Volvo s návěsem. Při stavbě stanů u potoka nás přepadává solidní bouřka. Kamiony se plácají blátem okolo až do noci.