Central Asia 2014 - den 22. [Kyrgyzstán]

Den dětí slavíme tím, že po domluvě necháváme Láďu samotnýho, páč mašinu opravil víc, než by si představoval, a ta mu přestala ject. My tři jsme si stanovili cíl v podobě jezera Song Kul, který leží ve výšce asi 4000m.n.m. Cesta k němu? Mazec. Nejdřív v Ozgenu volí Foxovo navigace nejkratší cestu a ta nás vede cestou-necestou. Spíš necestou. Moje navigace pro změnu signalizuje polohu mimo cestu, prostě blbě zkalibrovaný mapový podklady. Pak se motáme Jalal-abadem, abychom nakonec našli vytouženou cestu na Kazarman.

Pánové ve vesnici za Jalal-abadem ukazujou cestu a povídají, že prej asfalt bude. Asfalt byl asi 20km. Pak plynule přechází ve štěrk a cesta se začíná zvedat. Čeká nás sedlo ve vejšce okolo 3000m.n.m. Ze začátku to jde rychle, postupně ale s rostoucí vejškou klesá teplota i kvalita cesty. Navíc mi mašina přestává táhnout od volnoběhu, tak je potřeba to točit nad 2500ot/min, Jedu první, tak mi tempo skupiny vyhovuje :) Přichází pár úseků, kdy se z řidiče stávám divákem, zejména dva výživný blátivý úseky mi dávají dost zabrat.

V dálce vidíme zasněžený vrcholy a uklidňujeme se, že tam nemusíme. Tam by to asi nebylo úplně příjemný. No nic, krátká pauza na focení/cígo a jedem dál. Čas letí. Pomalu nám ale začíná bejt jasný, že zasněžený vršky jsou to naše sedlo. Nejdřív se objevuje sníh na mezích, pak v pangejtech a nakonec i na cestě. Do toho potoky vody v kolejích, ale nic to nevadí, louži mam v botech už pěknou chvíli. Byl to masakr, stálo nás to spoustu sil, ale sedlo jsme dobili. Nedá mi to a z čerstvě napadenýho sněhu dělam kouli a už jí metam po Lachtanovi. Přijíždí Fox, fotíme. 1,8°C, silnej vítr, mokro v botech, sněhová koule letící i po Foxovi…

Je na čase se přehoupnout na druhou stranu pohoří. Cesta dolů taky nic moc extra, ale je lepší než ta nahoru. I je tu míň bláta. Dostáváme se na úroveň 1200 metrů a teplota je už příjemnější, 12°C. Cesta se mění ve štěrkopísek, místama to valím i 120. Říkáme si, co jsme to za borce, že jsme projeli sedlo, ale to samý zvládli místní ve starej audině nebo naleštěným (kdysi) chevroletu. Ty auta tu musí bejt neskutečně dobitý, když mě roleta na cestě vykloubila navigaci.

Chrápat dneska budeme u řeky, ale je špinavá, takže na hygienu zase dlabu. Jenom tradiční očista: ruce, zuby, oční víčka. Ještě píšu Bonnyesovi, jak ten je na tom, ale nejdřív se mi zpráva nechce odeslat, páč nemám moc signálu, a pak mi ani nepřišla doručenka, že Láďa zprávu obdržel. Uvidíme zejtra. Jestli se ozve. Musí...