Central Asia 2014 - den 11. [Uzbekistán]

Další den snad bude pohoda, jenom 100km a pak zrzavý lodě u Muynaku… Lachtanovi se to zdá nudný, tak si na mopedu nachází prasklej monorack. Rychlá domluva – Fox a Lachtan jedou vařit, já a Bonnyes jedem směnit dolary na Somy, koupit vodu a chleba a sehnat motocyklovej olej. Až na to poslední se nám – s většíma či menšíma obtížema – daří. Směna peněz – pani na bazaru nás posílá do banky. Hlídač v bance povídá: „Tůta banka nemění, musíš do centrální.“ Centrální banka prachy taky nemění, maník v bance doporučuje jít na bazar (čti „černej trh“) a tam si směnit. Je to bez ověřování totožnosti a navíc je tam lepší kurz než v bankách. A to výrazně. Děda, co nám na bazaru nakonec prachy vyměnil (děcka, já su milionář! Za 400USD jsme dostali 1.192.000SOM), nám pomáhá zajistit ještě chleba a vodu. Jenom ten olej se nedaří sehnat. No nic, jedem za klukama, tam se domluvíme.

Lachtan už má dovařeno, tak dáme čaj, zabijeme konzervu s masem a mizíme z města směr Muynak. Jelikož nás odbočka poslala špatným směrem, na čtyřproudovce využíváme pruh vyhrazenej k otáčení. Ze začátku cesta dobrá, ale čím blíž k Muynaku, tím je asfalt horší. Město Muynak vypadá, že jim tam celoročně řádí pouštní bouře. Ani motorky tam moc nevídají, zato moskvičů je tam snad tři a půl milionu. My jedem za město za zrzavejma loděma. Hned za posledníma barákama jsou mezi dunama vidět dva vraky. Lachtan s Bonnyesem k nim zkouší doject, ale zapadají, písek je moc hlubokej a mašina těžká. Já s Foxem to zkoušíme object, ale taky zapadáme. Každopádně lodě jsou fantastický, prolejzam to snad hodinu a cvakam fotek jak japonskej turista. Kde se vzala, tu se vzala - z pouště (bejvalýho dna Aralu) přichází kráva. Asi nějaká pouštní verze. Zkoušíme dostat fichtly z písku a valíme o pár set metrů dál po silnici k vyhlídce s památníkem a informačníma tabulema.

Následky katastrofy Aralu jsou nedozírný a neuvěřitelný. Písek se táhne až za obzor, voda v nedohlednu. Dalších 35 tisíc fotek a jedem zpátky do města na šašlik. Napotřetí nacházíme funkční stravovací zařízení. Dáváme džus s vodou, čaj, polívku a vyjídáme všechny pirožky. Ještě pytel sušenek, pak jahody velikosti jabka a perem to pryč na východ, kde chceme u řeky Amu-Darye najít bivak.

Za vesničkou Politau končí silnice srázem do vyschlýho koryta řeky. Já s Lachtanem zkoušíme „přebrodit“ na druhou stranu, jestli cesta někam pokračuje. Jo pokračuje. Tak zase zpátky přes písečný koryto, za dva a gazuj! Bydlení nacházíme za 1+, stačí odkopnout kraví hovna a můžem stavět stany. 

Cestou k bivaku způsobuju dopravní kolaps na mostě. Kolapsu se účastní mimo mě asi deset dětí, místní jedinec na sajdě IŽ a osel v půlce vozovky.