Ranní výprava k řece ukázala, jak daleko od vody jsme
spali. Vzdušnou čarou sice jenom 50 metrů, ale vejškovejch metrů asi 30. Prostě
utrženej a vymletej pískovej břeh. Každopádně, ty panorámata…
Brzo ráno střelba
směrem Astrachaň, ale všude horko jako karóva [rusky ‚kráva‘]. 40°C ve stínu… Podle
místních je tohle vedro pro půlku května netypický, normálně tu bejvá asi o
dvacet Celsiovejch stupňů míň. Dáváme šašlik před městem a jsme za atrakci. Na
druhou stranu, pro nás je za atrakci slečna, co prodává ředkvičky. Všeobecně,
ženský jsou tu krásný. Bydlení chceme najít za Aštrachaní, blízko Černého Jaru.
Ale tyvole, město Aštrachaň zase zašvíkaný, že umíráme my i motorky. Obrazně. A musim se
přiznat - moc se řízení nevěnuju, páč ty ženský vokolo cesty, ty jsou… To smrdí
bouračkou. Naštěstí všecko dopadá v pořádku a my nacházíme bydlení
v deltě Volhy. „Za rohem“ bydlí trojice kluků, kteří na první pohled
vypadají už mongolsky. Lachtana stáhnou o cígo. O cíga. O tři cíga! Při ceně
20Kč za krabku máček?! Drzost! Bydlení – všude suchý kozí/ovčí ho*na, takže
bacha, kam padneš. Jinak krásně zeleno.
K večeři máme buřty, ale jako bonus se objevuje
Vasilisa (žádná krysa, ale pěkná holka) a dává nám pytel ryb, ať si je vyvrhnem
a upečem. První čudlu zpracovává sama jako ukázku a další je prej na nás. Já si
to troufl a musim říct, že čerstvě vylovená pečená ryba nemá chybu. Pokud není
plná kostí, jako že ty naše byly, a pokud je pořádně upečená. Ty naše nebyly.
Dáme
zopár piv, zhodnotíme fotky a táhnem spát. Zejtra nás čeká Kazoš a s ním
spojená tragická kvalita silnic. Snad se na „čáře“ nic nepose*e… Nadmořská
vejška: -21m.n.m.
Žádné komentáře:
Okomentovat