Central Asia 2014 - den 2. [Polsko, Bělorusko]

Vstáváme do deště. Balíme mokrý stany, bereme nepromoky a valíme na čáru. Cestou Bonnyesovi dochází benzín, tak přelejvá z kanystru. Na čáře je drobet zmatek: polskej celník nás pošle k bráně č. 8, kde ale nikdo neoperuje. To ale zjišťujeme cca po půl hodině čekání. Potom to zkoušíme v pruhu pro vozidla EU, která do tý doby fungovala celkem svižně. S naším příjezdem přestává. Další půlhodina v prdeli, ale nakonec, po tradiční otázce na přítomnost drog v přepravě, jsme vpuštěni na Běloruskou stranu. A tady začíná ouřední šiml řehtat na plno. Celnice nás posílá pro pojištění – 15 minut včetně vyplnění migrační karty. 20 minut pauza. „Vremenyj voz“ – co to je, nevim, ale půlhodina v trapu. Další pauza, další lejstra, další čekání. „Tůto odevzdat, tůto neztratit, alkohol vezete?“ Jo, si piš. Máme igelit od Štěpána. Chceš ochutnat? Pohledná celnice s díky a úsměvem odmítá a radši se zajímá o VINko našich mopedů. Ještě chvíle čekání a už jsme – po krásnejch 4 hodinách – v Bělorusku. Pořád chčije. V Brestu bereme ropu a taháme rozumy z místního mužika, co žil šest let v Olomouci.

Cesta Běloruskem je celkem stereotypní, země je placatá, všude samá rovná silnice, zatáčku potkáš sporadicky.

O zábavu na následující dny se nám stará Lachtan tím, že na zatraceně kluzkým asfaltu skládá mašinu a zatraceně neplavno jí posílá do bezpečnostní zóny vedle silnice. Lachtan je jako zázrakem neponičenej, o to hůř je na tom jeho fichtl. Spásu nacházíme po hodinovým bloudění po městě Kalinkaviči – mužik Saša, motorkář tělem i duší, nám nabídne pomoc. Sehnal bydlení, pomohl svařit Lachatnovo kozí dech a ustájil naše stroje. Za to všechno si řekl pouhopouhou jednu korunu českou.

Já a Fox jdeme bydlet a sušit věci, Lachtan s Bonnyesem dávají dohromady padlou mašinu. Do bivaku se dostávají asi ve dvě ráno.

A propos – za jeden dolar dostanete cca 10.000 lokálních peněz. Za $100 milionářem snadno a rychle.