Po probuzení využíváme tureckej hajzl v polích. S*ačka je, zdá se, na ústupu. V prvním, větším městě – Khojand – měníme prachy, kupujem sváču a berem benzín. Jelikož je horko, jedem za město Kayrakom k přehradě. Ta nám vyráží dech. Jezero po pravej ruce je jak Makarská Riviera, na devíti hodinách to zase vypadá jak v Pokladu na Stříbrným jezeře.
Dáváme offroad a jsme u vody. Myjeme se, pereme, svačíme… Idylku naruší
až místní rybář, ale je s ním fajn pokec a i nás zve, ať u něj zůstaneme
přes noc, že nachytá ryby a ondatry a uděláme žranici. Sorry, není čas, Dušanbe
volá. Škoda, ty ondatry měl určitě moc dobrý…
Stavíme se na polívku a já společně
s Foxem ku*víme Bonnyesovo víčko od nádrže. Nakonec i tahle kravina měla
happy-end, na rozdíl od objednání balené vody k obědu. Ani na potřetí to
kluk nezvlád. Bonnyes ještě dostává poučení od místního brouka pytlíka, že nemá
kouřit, když stojí blízko benzínu. Radši padáme. 38°C, výška 1400m.n.m.,
uvidíme, co bude dál.
Dál bylo to, že teplota klesá na 17°, výška roste ke třem
tisícům a kopce okolo jsou fantastický! Tunely sice tádžici udělat umí, ale
odvětrání nebo souvislý osvětlení jim nic neříká. Jako bonus protejká tunelem
potok. Rachot! To je slavnej Anzob tunel – 6km ve tmě, vodě, smradu a kraválu
se prozatím stává největším punkem zájezdu. Na úplný dno naopak patří cikáni,
který se v dalším tunelu chovali jako nechvalně proslulá odnož
z Chánova. Jinak super – hory překrásný, vlevo skála nahoru, vpravo skála
dolů, svodidla výjimečně, jeden rozsekanej kamion napravo, ovce za zatáčkou,
smrdící brzda, netáhnoucí motory… Bydlení hledáme u řeky až po tmě.
Žádné komentáře:
Okomentovat