V noci byla neskutečná kosa, ráno jsme naměřili
lehce nad nulou. Rychle se sbalit, lehce osušit věci, zajít do lesíka se vysrat
a můžem ject. Na první pumpě Lachtan zapomíná batoh, tak se vrací asi pět
kiláků.
Jinak cesta moc neubejvá, je to celodenní šichta plná
předjíždění a uhejbání autům jedoucích v protisměru.
V Eletsu měníme dolary na ruble a já se dávám do
řeči s párem, co na parkovišti u banky prodávají z cisterny kvas. Jsou
vožralý a nedokážou pochopit, že jim nerozumim. Jakmile jim na jednu otázku
odpovim, že nerozumim, ptají se hned na něco jinýho.
Za Voroněží potkáváme Jurije, motorkáře z Ukrajiny
na V-Stromu, co se právě vrací z Pamíru. Jaká to náhoda! Z Jury
taháme moudra, on nám dává svoje kanystry na benzín, my ho uplácíme čokoládou a
samolepkou a děláme nezbytné skupinové foto. Okolo devátý večer místního času
nacházíme parádní bydlení – krásnej rybník, kde kuňkají žáby. Rychle vybalit,
postavit stany, nažrat se a vymyslet, co zítra, jak naplánovat cestu aby došlo
i na Lachtanem toužebně očekávaný Stalingrad. Ještě základní hygiena a jdeme
spát. Ty krávy žáby řvou jak pitomý. To bude noc…
Žádné komentáře:
Okomentovat