Po snídani je v plánu prohlídka města, resp. jeho
historickýho jádra. Jako jo, Buchara je město nádherný, minarety, medresy,
pevnost Ark… Všechno tohle ale kazí všudypřítomní prodavači všeho možnýho i
nemožnýho a pověstnej uzbeckej smysl pro pečlivost. Na medrese ze 16. století
je satelit, po památkách jsou natažený dráty s elektrikou/internetem, ze zdi pod okapem čumí žárovka... Opět
potkáváme Italy, resp. jejich Iveco 4x4. Koupíme nějaký suvenýry, ať nám doma
věří, že jsme tu byli. Stavíme se taky ve výrobě koberců a živě sledujem, jak
holčiny jeden peršan štrikujou. Rychlostí jeden centimetr za den, celý koberec
8 až 9 měsíců. Radost se dívat, jak jde holkám práce od ruky.
Čas letí, musíme mazat na hotel, ještě nás čeká přesun do Samarkandu. Cesta byla neuvěřitelně unavující, navíc se o mě úspěšně pokouší s*ačka a horečka. Radost! V Samarkandu nacházíme pivovar Pulsar, kde nás přivítá kluk z Čech Bonnyes zvoláním „Tyvole, nazdar, klucí český“. Pivovar má českého majitele, sládkují tu kluci z Čech a další češi tu staví fabriky. Domluva je jasná: sehnat bydlení, zaparkovat fichtly a zajít s klukama ochutnat Pulsar. Já bohužel zůstávám na hotelu, je mi fakt na ho*no. Padám a usínám…
Žádné komentáře:
Okomentovat